Jicchak Ben Cvi

Jicchak Ben Cvi
יצחק בן צבי
Jicchak Ben Cvi na fotografii ze 22. prosince 1952.
Jicchak Ben Cvi na fotografii ze 22. prosince 1952.
2. prezident Izraele
Ve funkci:
16. prosince 1952 – 23. dubna 1963
Předseda vládyDavid Ben Gurion
Moše Šaret
David Ben Gurion
PředchůdceChajim Weizmann
NástupceZalman Šazar
Stranická příslušnost
ČlenstvíMapaj

Narození24. listopadu 1884
Poltava, Ruské impérium (nyní Ukrajina)
Úmrtí23. dubna 1963 (78 let)
Jeruzalém, Izrael
Místo pohřbeníHar ha-Menuchot
Kneset1., 2.
ChoťRachel Jana'it Ben Cvi
Dětisynové Amram a Eli
PříbuzníAharon Re'uveni (sourozenec)
Alma materKyjevská univerzita (1905–1906)
Právnická fakulta Istanbulské univerzity (1912–1914)
Profesepolitik, historik, spisovatel a Jewish communities scholar
Náboženstvíjudaismus
OceněníBialikova cena (1953)
honorary citizen of Jerusalem
člen Řádu britského impéria
PodpisJicchak Ben Cvi יצחק בן צבי, podpis
Webová stránkawww.ybz.org.il
CommonsYitzhak Ben-Zvi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jicchak Ben Cvi (hebrejsky יצחק בן צבי‎, rodným jménem Jicchak Šimšelevič, ukrajinsky; 24. listopadu 1884 Poltava23. dubna 1963 Jeruzalém) byl izraelský politik, historik, sionistický aktivista, vůdce dělnicko-sionistického hnutí a v letech 1952 až 1963 v pořadí druhý a zároveň nejdéle sloužící izraelský prezident.

Před svým zvolením do vrcholné funkce hlavy židovského státu zastával různé komunitní a politické funkce. Patřil k zakladatelům marxisticko-sionistického hnutí Po'alej Cijoncarském Rusku a aktivně se podílel na organizování tamní židovské sebeobrany. Útěkem z Ruska unikl deportaci na Sibiř a po navazování kontaktů v Evropě podnikl v roce 1907 aliju do osmanské Palestiny. Tam stál u zrodu prvních židovských obranných organizací Bar Giora a ha-Šomer a prvního hebrejsky psaného socialistického listu ha-Achdut. Studoval právo na Istanbulské univerzitě, avšak v důsledku svých sionistických aktivit byl v roce 1915 zatčen a deportován. Po odchodu do Spojených států se podílel na náborové kampani do Židovské legie, do které sám vstoupil a s níž se v roce 1918 vrátil do Palestiny. Po svém příjezdu pomáhal založit stranu Achdut ha-avoda, předchůdkyni hegemona izraelské politiky v prvních desetiletí izraelské státnosti, vlivný odborový svaz Histadrut a hlavní vojenskou podzemní organizaci Hagana. Ve třicátých a čtyřicátých letech stál v čele Židovské národní rady, jež byla stínovou vládou židovské pospolitosti v Palestině. V den vyhlášení nezávislosti Izraele byl jedním ze signatářů izraelské deklarace nezávislosti a v následujících parlamentních volbách byl zvolen poslancem za stranu Mapaj. Byl dlouholetým přítelem prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona a společně s ním se řadí mezi dva nejvýznamnější sionistické vůdce.[1]

Kromě politické činnosti se během svého života věnoval i vědeckému výzkumu, v jehož rámci se zabýval židovskou etnologií. Studoval židovské etnické a náboženské skupiny a komunity, jejich zvyky, tradice a historii a o mnohých sepsal ucelené vědecké studie, jež jsou dodnes považovány za autoritativní a obsahově vyčerpávající. Tento svůj vědecký zájem projevil i v čele státu, když do prezidentské rezidence každý týden zval představitele různých židovských komunit. Je mu rovněž připisováno zavedení tradice dnů otevřených dveří prezidentské rezidence.

  1. HEN-TOV, Jacob. Communism and Zionism in Palestine: Comintern and the Political Unrest in the 1920's. Cambridge (Massachusetts): Transaction, 1974. 184 s. Dostupné online. ISBN 978-0870733260. S. 41. (anglicky) 

Developed by StudentB